Zranění při řezání

Á dicki sa chistá # dřevo na zimu hnet po zimňe. Jak sá to, tož já uš sem si navodziu̯ dřevo takové fšelijaké. A chcu, uďeu̯ám pořádeg na mu̯atevňi, fšecko chcu s* popálid, dokuď ešče možu. Protože mu̯aďí nemajú čaz a ti rači otočá kolečkem než bi… Já mám krbové kamna, a tož já tam topím. Já mám rát‿tepu̯o. Zajedno su ot teho nebo prosťe ceu̯í život sem vimetau̯ komíni, a tož vím, jak to… A tož zme řezali dřevo. Z mamú. Á už zme doďeu̯ávali, končili. Povidám: „Mamo, podaj ti dvje deski, ať je tu trochu pořádek.“ A to. A oni bili stučené do sebe. Já sem jich #, otkrojiu̯ sem, odřezau̯ sem kraj z hřebíkama. A oňi bili staré, práchňivé, a tož tá jedna biu̯a… Jak sem ju # posunovau̯, sem ju nazvihu̯, tá ščípa ňe brnku̯a o církulu. Mňe to stahu̯o ruku a to vžžž. Ale ňic, sú prstí. No, [ae] sem to dau̯ do vrchu, mama biu̯a, tá biu̯a, né, horši na tem jag já. Co? Tá diš to viďeu̯a, c, c, c… Enomže já, diš sa řeže dřevo, zaprášeňí sem, sem mňeu̯ už aji čepicu. Fšecko moseu̯ sem strhad ze sebe. Mňeu̯ sem gumáki, abi mňe tam pilini neleťeli, tož jéžižmarja. A ňídz, # zavou̯au̯a kamarádovi, ten mňe zavézu̯ do Veselé a… Tož mňe to pozešívali a… A toš tak s tím choďím.