Nářečí mizí

Tak já so̬ rodák tade̬ z Bjelé. Naroďil sem se v Moravské Třebové, jináč sem tade̬ celé že̬vot ve̬rustal. Moji roďiče, moje roďiče, maminka pocházi z Vrážniho, to je tade̬ za Chorňicema. A otec je domorodec, jako Bjelák. A fšeci teda mluvile̬ po našem, po nářeči tak, jak mluvim já. Tak sme mluvile̬ aji celé že̬vot tade̬ v, já nevim, devadesát pjet procent le̬ďi, tech staršich, mluvilo našim nářečim, protože pocházi zde votádo s tohoto kraje. Veškeri ďeďine̬ tade̬ ve vokoli, že, mimo teda Jevíčka, tam je to dost‿takovi, té‿e, tam só takovi mňešťáci spiš, tak tam se mluvi spisovňe, jó. Ale ňekteři domorotci, co se tam nasťehovale̬ nebo pře̬šle̬ s teh ďeďin, tak mluvijó take̬ timto nářečím. No, a doma se mluvilo tak, tak, jak mluvím. A, á zde sem choďil do škole do Bjelé. A me̬ sme mluvile̬ aji ve škole po, po našem, jo. Samozřejmňe to be̬le̬ probléme̬ potom, de̬š sme pře̬šle̬ do Jevíčka, jako do viších třít, tak tam o̬š se muselo mluvit po spisovňe. Jo, ale sténak aji de̬š mluvim spisovňe, tak každé pozná, že, že so̬ Moravák a že so̬ tade̬ negde s techto, s této čásťi republike̬, jo, protože tó jako... Já sem jezďil po sfjeťe a jako montér. A kam sem pře̬šel, tak fšade... Řekl sem d*, dvje vjete̬ a každé vjeďel, že, že néso̬ otam, domorodec, že jo.